papoušek žako

Tento monotypický rod je význačný tím, že jeho druh je známý po celém světě a patří k nejnadanějším z celé ptačí říše. Je střední, spíše větší, zavalitější postavy s velmi krátkým, čtvercovým ocasem, neopeřeným širokým ozobím a zobák nemá zřetelný vrub. Neopeřená lícní oblast včetně uzdičky a stran hlavy je pokryta voskově bílou kůží; pohlavní dimorfismus není výrazný.
Rozšíření a život v přírodě
Papoušek žako obývá lesní oblasti, husté pralesy a mangrové lesy podél pobřeží a břehů řek. Nejčastěji je spatříme v těch oblastech, kde roste palma olejová – Elaeis guineensis. Mimo dobu hnízdění se shlukují do velkých hejn a společně nocují na vysokých stromech. V ranních hodinách ještě za šera odlétají do vnitrozemí na kukuřičné plantáže, kde způsobují značné škody. Živí se také ořechy, bobulemi, semeny a jinými plody. Papoušek žako létá velmi rychle; časté mávání křídel připomíná let kachny. Spatří-li dravce, úzkostlivě a pronikavě křičí a snaží se rychle odletět. Jeho největším nepřítelem je člověk. Domorodci vybírají mláďata z hnízd, ochočují je a prodávají obchodníkům. Hlas tohoto papouška je směsí vřískání a pisklavých tónů; při vyrušení vydává drsné a nepříjemní skřeky. Od července do září hnízdí v Ugandě (GRANT, 1952), začátkem srpna v Kongu, a již v dubnu v Libérii. Rozdílná doba hnízdění je obvykle závislá na období dešťů a je ovlivněna místem výskytu. RAND (1951) nalezl hnízdo papouška žako v dutině velkého stromu Terminalia, asi ve výšce 30 m nad zemí. Byla v něm 3 vajíčka v hloubce asi 60 cm od vletového otvoru na ztrouchnivělém dřevě. Hnízda se nalézají také jen několik metrů nad zemí a často i v menších koloniích. www.žako.cz